Přiblížil se čas ranních mlh, barevného listí na stromech a všudypřítomných polétavých pavučin pavoučka poutníčka. Citliví jedinci nahrazují ubývající denní světlo zádumčivostí, nostalgií, někdy až splýnem. Ti optimističtější se radují z barevné palety rozkvetlých jiřin, rozchodníků, ze zářivé žlutě afrikánů i řeřich a zůstávají v očekávání bohatých a veselých kvítků kateřinek a důstojně vzhlížejících honosných květů chryzantén.

Co naplat, je tu loučení s létem a nastává čas bilancování. Také si vzpomínáte, jak nás rodiče poučovali: „Zima se zeptá, cos dělal v létě...“ Mladší populace při dnešní nabídce všech supermarketů možného i nemožného sortimentu asi plný význam těchto slov nechápou, ale není to tak dávno, kdy jsme museli v tu správnou chvíli navařit švesková, jablková, či hrušková povidla, nasušit celerovou a petrželovou nať, nasbírat správné množství těch nejúčinnějších bylin a také šípků, vyštosovat ve sklepech bedny s brambory, mrkví, celerem a petrželí. U kořenových zelenin se ještě řešila otázka, zda jim bude lépe v navlhčeném písku, mechu, anebo jen tak. Ještě do dřevěných platonek vyskládat, chodské renety, soudky, panenské, později golden delicius a to pěkně stopkou dolů, aby nevysychaly. Pak už jen s koprem, cibulí a něco soli a kmínu našlapat ručně nakrouhané hlávky zelí do kameninové kadečky, kde úspěch celé akce jistilo prkénko zatížené omytým kamenem. Poslední podzimní činností bylo loupání a sušení ořechů.

Výsledky letní sklizně v podobě kompotů, marmelád, připravovaných šťáv za tepla i za studena a také sladkokyselých čalamád a nakládaných ryzců i hříbků byly pečlivě popsány a vyskládány do temnoty regálů. Ti odvážnější, lépe řečeno zkušenější, se ještě pouštěli do výroby domácích vín a likérů. Řadu zakonzervovaných výrobků o ty masné obohatili všichni, kteří měli možnost vykrmit si v chlívku čuníka. Omaštěné sklenice byly plněny čerstvě vyškvíraným sádlem, jemně mletou paštikou a vybranými kousky prorostlého vepřového masa – nejlépe i s kůží.

Při domácích sešlostech bylo pak hodnoceno rýžové cinzáno s ostružinovým likérem, nebo rybízové víno s likérem višňovým. Nezřídka došlo i na zmíněné hříbky v láku. Já osobně ochutnal nejlepší mistrovské dílo u Jiřky Špačkové.

Ujišťuji se, že určitá kultura a tradice by se měla udržovat v každé době a také by se měla častěji připomínat, aby se na ni v návalu každodenních povinností nezapomínalo...

Tak tohle mi běželo hlavou při setkání zástupců zahrádkářů všech jednadvaceti základních organizací, které k účasti na okresní konferenci sezval zástupce ÚS ČZS Ing. Josef Novotný do přednáškového sálu hotelu Rozvoj.

Zahrádkáři kromě oblasti užitkové a rekreační rozšiřují činnost do oblasti zlepšování životního prostředí, ekologie a soutěžení. Podzimní výstavy s názvem ZAHRADA POŠUMAVÍ mají již v Klatovech svoji váhu i příznivce a znalostních soutěží mládeže se zúčastňuje rok od roku stále více dětí. V té poslední zazářila Lucka Přerostová – v současné době žákyně ze Strážova.

Vážnost cechu zahrádkářského potvrdil na konferenci také místostarosta MěÚ Klatovy JUDr. Jiří Štancl a rovněž zástupce ČZS místopředseda doc. Josef Ernest z Plzně.